Rozvoj pedagogických pracovníků

Pedagogických pracovník předává dětem / žákům znalosti a dovednosti podle školního vzdělávacího programu s důrazem na jejich využití v praktickém životě. Aby mohl do své práce zahrnovat nové poznatky, musí sledovat aktuální trendy a tedy se neustále vzdělávat. Zatímco termín vzdělávání (pedagogická literatura) zahrnuje především odborné poznatky v daném oboru, termín rozvoj (zákoník práce, ziskové organizace) má širší význam a kromě odborných znalostí klade důraz i na osobnost vzdělávaného. Ředitel školy umožňuje pedagogickým pracovníkům jejich rozvoj z následujících důvodů:

a)   Legislativní důvody

Zákon 563/2004 Sb. O pedagogických pracovnících v platném znění (§ 24)
  • povinnost dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků
  • povinnost ředitele školy další vzdělávání pedagogických pracovníků podle plánu dalšího vzdělávání, který stanoví po předchozím projednání s příslušným odborovým orgánem (přihlíží se ke studijním zájmům pedagogického pracovníka, potřebám a rozpočtu školy)
Viz příloha č. 1 – plán DVPP Vyhláška 317/2005 Sb. O dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků v platném znění
  • druhy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků
Zákon 262/2006 Sb. (zákoník práce) v platném znění (§ 227 – 235)
  • obsah odborného rozvoje zaměstnanců
  • povinnost zajištění odborné praxe absolventům

b)  Osobnost pedagogického pracovníka

I když povinnost dalšího vzdělávání platí pro všechny pedagogické pracovníky, je zřejmé, že zaměření vzdělávání bude vycházet i z individuálních potřeb každého jednotlivého pracovníka. Potřeby jednotlivce vychází z:
  • Analýzy jeho silných a slabých stránek, popř. příležitostí a hrozeb (příloha č. 2 – SWOT analýza pedagogického pracovníka)
  • Prezentace vlastního portfolia, kde je možné vidět jak pokrok, tak i momentální rezervy (příloha č. 3 – obsah portfolia pedagogického pracovníka)
  • Hodnotící portfolio vedení školy, které obsahuje:
    • Zápisy z hospitací
    • Zápisy z kontrol písemností (dokumentace třídního učitele, práce žáků…)
    • Sledování nadstandardní činnosti pedagogického pracovníka (přehled akcí pořádaných pracovníkem)
    • Zápisy ze schůzek týmů s důrazem na činnost pracovníka

c)   Potřeby školy

Základem činnost školy je výchova a vzdělávání dětí / žáků podle školních vzdělávacích programů. Další vzdělávání pedagogických pracovníků se tedy odvíjí právě podle obsahu tohoto dokumentu (potřeba „nedostatkových“ aprobací, dovednost inovativních metod, přístup k hodnocení žáků…). Vzdělávání směřuje i k zajištění individuálních potřeb dětí / žáků, může být tedy zaměřené na osvojení dovedností v oblasti speciálních vzdělávacích potřeb (poruchy učení a chování, žáci nadaní, cizinci…). Na základě legislativních důvodů a analýzy potřeb pedagogického pracovníka a potřeb školy je možné určit osobní rozvojový cíl každého pedagoga a následně osobního plánu profesního rozvoje k jeho dosažení. a)   Rozvojový cíl pedagogického pracovníka Určuje se zpravidla na jeden školní rok a může být rozšířen o rozvojový cíl školy, popř. cíl týmu. Př.: Ve škole se v daném školním roce ředitel vymezil základní cíl týkající se zapojení ICT technologií do výuky. Následně pak požádal každého pedagogického pracovníka, aby si jeden konkrétní cíl zvolil v souvislosti právě s ITC technologiemi a druhý podle vlastních potřeb. Učitel matematiky si tedy vybral přípravu programu na interaktivní tabuli a jako vlastní cíl pak osvojení dovednosti práce s žákem – dyskalkulikem Správné nastavení cíle je možné ověřit pomůckou SMARTER (příloha č. 4 – pomůcka SMARTER). b)  Osobní plán profesního rozvoje Osobní plán profesního rozvoje umožňuje realizaci konkrétních cílů (příloha č. 5 – osobní plán profesního rozvoje). Pro získání přehledu o vzdělávání pedagogických pracovníků je přiložena prezentace mapující výzkumné šetření (příloha č. 6 – výsledky výzkumného šetření).

Doplňující poznámka:

Trendem poslední doby je – z firemního světa dobře známé – vzdělávání na pracovišti (učící se organizace). Ve škole je možné využít následující formy takového vzdělávání:
  1. Instruktáž Zkušenější učitel méně zkušeného kolegu instruuje, jak v určitém případě postupovat (např. řešení kázeňského problému).
  2. Asistování Lze využít např. v rámci tandemové výuky, kdy jeden učitel je „vůdčí“ silou a druhý mu pomáhá (např. demonstrace pokusu).
  3. Pověření úkolem Po zjištění dovedností dotyčného pedagoga ho pověří ředitel školy úkolem, který ho posune novým směrem (např. učitelka 1. stupně je pověřena přípravou zápisu). Míra kontroly závisí na dosavadních dovednostech pedagoga, opomenuta nesmí být motivační složka (soulad úkolu se zaměřením člověka – viz Zlaté pravidlo motivace Jiřího Plamínka: „Nepřizpůsobujte lidi úkolům, ale úkoly lidem.“).
  4. Rotace práce Rotace práce znamená působení pracovníka na jiném než vymezeném pracovním místě. Typickým příkladem je zastupování nepřítomného pedagoga – pokud je ve velké škole děláno sofistikovaně (např. učitel si vyzkouší svůj předmět v jiném ročníku), může se jednat rovněž o vzdělávací aktivitu.
  5. Mentorink V poslední době moderní slovo skloňované zvláště v souvislosti s absolventy. Nicméně mentorem je zkušenější kolega, který radí méně zkušenému v souladu s předem domluveným cílem a při zachování určitých zásad. Pozor jen na to, že odbornost nestačí, nutné je i to, aby mentor a mentee navázali prospěšný vztah.
  6. Koučink Koučování se ve školské praxi téměř neužívá, mluví se většinou o koučovacím přístupu v mentorinku. Ten představuje vhodné kladení otázek, které přivedou klienta, aby si sám stanovil oblasti, ve kterých se chce rozvíjet.
  7. Porada Porada představuje prostor pro vzájemné sdílení zkušeností, výměnu materiálů i plánování budoucích aktivit. Pro účastníky porady se tak stává další vzdělávací možností.
Pro Řízení školy online: Mgr. Irena Trojanová, Ph.D.

Cestovní náhrady při cestě na školení

Cestovní náhrady – označení místa nástupu pracovní cesty

Popis situace: Pedadogický pracovník jede na DVPP z domova (není to stejné město jako škola). Může do cestovního příkazu použít jízdenku ze svého bydliště? Odpověď na dotaz ze dne 9. ledna 2020 Podle § 153 odst. 1 zákoníku práce platí: Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance. Zaměstnanec „použije do cestovního příkazu jízdenku“ z místa, které zaměstnavatel dle § 153 odst. 1 zákoníku práce určil jako místo nástupu pracovní cesty. Tímto místem může být i bydliště zaměstnance. Odpověď zpracovala v rámci odborné poradny redakce Řízení školy PhDr. Mgr. Moniky Puškinové, Ph. D.

DVPP – Povinný obsah výroční zprávy

Obsah výroční zprávy: Údaje o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků (dále jen „DVPP“) § 7 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 15/2005 Sb., v platném znění –      pouze veřejné školy (zřízené státem, krajem, obcí, svazkem obcí) jsou povinny dle § 24 odst. 3 zákona o pedagogických pracovnících zpracovávat plán DVPP, –      vyhodnocení dosažení cílů DVPP, členění na vzdělávání, kterým si pedagogičtí pracovníci prohlubují kvalifikaci a zvyšují kvalifikaci Pro Řízení školy online PhDr. Mgr. Monika Puškinová, Ph.D.